Gamut

  • barevný prostor je obecně souřadný systém, ve kterém udáváme barvy (např. prostor CIE, prostor CMYK, RGB aj.)
  • gamut je obecně dosažitelná oblast barev v určitém barevném prostoru – rozlišitelná nebo reprodukovatelná
  • gamut vyjadřuje též rozsah barevného snímání (soubor rozlišitelných barev) nebo barevné reprodukce(soubor zobrazitelných barev)
  • barevný prostor ≠ gamut vždy (např. u tiskárny může být vytištěno několik kombinací CMYK hodnot jako vizuálně stejná barva)

Gamut lidského vidění

  • gamut lidského vidění je soubor všech barev, které je oko schopno rozlišit bez ohledu na jas, resp. při normalizovaném jasu
  • lidské vidění je „pouze“ tříbarevné = trichromatické, ale dokáže vnímat velký soubor barev a až 10 milionů odstínů

gamut

 

Gamut lidského vidění

 Vyjádření odstínu barvy verbálně

  • v různých jazycích hraje roli 11 základních barev: bílá, žlutá, růžová, oranžová, červená, fialová, modrá, zelená, hnědá, šedá, černá
  • dále různé kombinace, např. žlutohnědá (více dohněda), hnědožlutá (více dožluta), žlutavá, špinavě žlutá atd.

Základní barvy

  • základní barvy, primární barvy (Primary Hues) jsou obvykle 3 různé monochromatické barvy, pomocí nichž lze míchat i všechny ostatní odstíny barevného prostoru a naopak, je nelze vytvořit mícháním
  • sekundární barvy jsou vytvořené skládáním primárních barev daného barevného prostoru
  • terciální barvy vznikají smícháním primární a sekundární barvy daného barevného prostoru
  • doplňkové barvy jsou dvojice barev, jejichž frekvence se v daném barevném modelu vzájemně vylučují (v diagramu jsou naproti a smíšené dají neutrální barvu)

prim

 

Primární, sekundární a terciární barvy v modelu RGB

  • názor na základní barvy, ze kterých lze všechny ostatní namíchat, se v průběhu času měnil, např.:
    • Empedokles – černá, bílá, červená, žlutá
    • Demokritos – černá, bílá, červená, zelená
    • d’Aguilon 1612 – černá, bílá, červená, žlutá, modrá
    • A. Forsius 1611 – černá, bílá, červená, žlutá, modrá, zelená
    • systém RYB – červená, žlutá, modrá – 1722 Jacob Le Blon – první tiskový RYBK systém

ryb

 

Primární, sekundární a terciární barvy v modelu RYB

  • Sir Isaac Newton 1666 popsal disperzi – rozklad slunečního světla = jevy, vznikající v důsledku závislosti indexu lomu na vlnové délce
    • Newton zastává korpuskulární teorii světla = proud drobných částic
    • na základě svých experimentů určil 7 základních spektrálních barev – červenou, oranžovou, žlutou, zelenou, modrou, indigovou a fialovou
  • Thomas Young 1801 první důkaz vlnové teorie prostřednictvím interference na štěrbině trichromatická teorie (50 let před van Helmholtzem)
  • Johann Wolfgang von Goethe 1810 Nauka o barvách
    • nesouhlasil s Newtonem a jeho charakteristikou barev, avšak jeho teorie byla zcela mylná
    • mezi základní barvy zařadil jako osmou barvu purpurovou – dva díly červené a jeden díl modré
    • navrhnul symetrický kruh barev, který zahrnuje jak spektrální, tak nespektrální barvy
    • navrhnul harmonický trojúhelník míchání barev a zabýval se jejich působením z psychologického hlediska
  • Hermann von Helmholtz 1851 trichromatický systém RGB
  • James Clark Maxwell
    • 1864 dynamická teorie elektromagnetického pole
    • 1872 trojúhelník barev

troj

 

Trojúhelník barev

  • 1920 NCS – Natural Color System (viz model F. A. Forsius 1611)

ncs

 

NCS

  • 1952 CMY (CMYK) namísto klasického RYB, resp. RYBK

Shrnutí pojmů

  • chromatické barvy – definované jedinou frekvencí jako čisté
  • spektrální barvy – všechny chromatické odstíny daného zářiče
  • nespektrální barvy nejsou obsaženy v čistém spektru světla
  • základní barvy, primární barvy – nelze v daném modelu namíchat
  • sekundární barvy – vytvořené skládáním primárních barev
  • terciální barvy – vytvořené z primárních a sekundárních barev
  • doplňkové barvy – dvojice barev, jejichž frekvence se vylučují
  • přímé barvy – obvykle definovány referenčním vzorníkem barev (obdoba předem namíchaných barev při tisku)
  • procesní barvy – vytvářeny dle pravidel daného barevného modelu (obdoba výtažkových barev při tisku)
  • přímé vyjádření barvy – vyjádření barevného odstínu číselnou hodnotou dle barevného modelu
  • nepřímé vyjádření barvy – vyjádření barevného odstínu indexem, odkazem do tabulky barev

Vyjádření odstínu barvy úhlem

  • první kruhový diagram barev vytvořil Isaac Newton v roce 1706; stočil přímé světelné spektrum a jeho konce doplnil nespektrálními barvami namíchanými z barev konců spektra
  • reprezentací kruhovým diagramem je možné barevný tón, resp. odstín barvy (Hue) vyjádřit jako úhel od 0° do 360°

kruh

 

Kruhový diagram barev

Munsellův sytém popisu barev

  • 1905 – Albert H. Munsell vytvořil systém řazení a popisu barev, zohledňující lidské pojetí tvorby barev
  • Munsellova notace vychází z toho, že barvu můžeme popsat třemi základními vlastnostmi:
    • barevný tón (odstín, Hue)
      • stanovil pět základních barev (Red, Yellow, Green, Blue, Purple)
      • dále stanovil pět složených barev, což dělí kruh na 10 sektorů
      • každý sektor může být dále dělen na 10 dalších – 100 kroků

munselluv

 

Munsellův barevný kruh

 

  • jas (Value -Lightness) – popis barvy jako „tmavá – světlá“
  • sytost (Chroma – Saturation) – popis barvy podle přechodu od neutrální šedé k čistému odstínu při stálé hodnotě jasu
  • Munsellova notace = H V/C, např. R 5/5 (barevný tón jas/sytost) popisuje přímé barvy a využívá se především v průmyslu
  • logika systému vedla ke vzniku metody popisu barevných prostorů CIE L*C*h°, HSV (HSB) a HLS

NCS – Natural Colour systém

  • 1920 vytvořen ve Švédsku firmou Scandinavian Colour Institute s cílem definovat jakýkoliv přírodní odstín
  • NCS systém vychází z toho, že barvu můžeme popsat 3 základními vlastnostmi: barevný tón, tmavost a sytost (chromaticita)
  • každou barvu lze vytvořit kombinací 6 základních barev: White, Schwarz, Yellow, Red, Blue, Green
  • NCS prostor obsahuje 2 prvky: barevný kruh a barevné trojúhelníky

mcs2

 

NCS

  • barevný tón (odstín, hue)
    • dán 4 základními barvami (sektory) barevného kruhu
    • v každém sektoru je 9 mezibarev – 40 kroků odstupňovaně po 10%
    • např. Y90R popisuje barvu, která v barevném kruhu leží o 90% od žluté (yellow) k červené (red) – tímto je definován příslušný barevný trojúhelník a v něm daný odstín z celkem 1950 odstínů
    • např. 2030 znamená 20% obsahu černé a 30% od šedé osy k odstínu s nejvyšší sytostí – chromaticitou

Barevné modely

  • barevné modely jsou způsoby, jak zorganizovat a popsat barvy, které je schopen člověk vnímat, které jsme schopni tisknout nebo které jsme schopni zobrazit
  • barevné modely jsou založeny na souboru základních složek a pravidlech jejich míchání
  • základními složkami modelu jsou nejčastěji odstíny (odstín) základních barev, jas (světlost), sytost
  • barevné modely se používají především pro zjednodušení záznamu barevné informace
  • pomocí modelů lze vyjádřit barevnou informaci úsporně, obvykle poměrem jednotlivých složek daného modelu

Hlavní druhy barevných modelů

  • modely reprodukce barev založené na fyziologii oka: RGB, CMY, CMYK
  • modely nezávislé (kolorimetrické) založené na diagramech CIE: Hunter Lab – CIE L*a*b*, CIE L*u*v*
  • modely psychofyzikální založené na lidském pojetí tvorby barev
    • Munsellův sytém – CIE L*C*h° HSV (HSB), HLS
    • NCS (Natural Color Systém), Ostwald Systém, ABC Tone System
    • PCCS (Practical Color Co-ordinate Systém) aj.
  • modely fyzikální – YUV (PAL), YIQ, (NTSC), YCBCR (SECAM, JPEG) založené na oddělení jasové složky od barvonosné

Model reprodukce barev RGB

  • základem je Newtonova teorie disperze a Youngova trichromatická teorie vzniku barev ze tří barevných zářičů
  • vyzařovací model založený na míchání aditivním-součtovém (směrem k bílé) – aditivní míchání je podobné skládání barevného světla – smíšením dvou odstínů výsledná barva zesvětlí – všechna tři světla generují bílou

RGB_prostor

 

Barevný prostor RGB

  • pro popis odstínů adičního prostoru používá trojice barev, na něž jsou naše fotoreceptorům nejcitlivější – červené (R, red), zelené (G, green) a modré (B, blue) – 630, 530 a 450 nm
  • RGB barvový systém se používá všude tam, kde se barevná informace předává světelnými zdroji – používají jej např. monitory, displeje, skenery, digitální fotoaparáty, videokamery nebo projektory
  • primárními barvami jsou červená, zelená a modrá; sekundárními barvami jsou azurová, purpurová a žlutá

Barevný prostor RGB

  • prostor lze zobrazit jako krychli, kde tělesová úhlopříčka představuje jasovou škálu (0,0,0) je černá a (1,1,1 nebo 255,255,255) bílá barva

Model reprodukce barev CMY

  • princip míchání používaný odedávna malíři a poté i tiskaři spočívající v nanášení různých pigmentů na světlé pozadí
  • odrazný model založený na míchání subtraktivním (odčítání od bílé) – subtraktivní míchání pracuje na principu filtrace barev pohlcením doplňkových odstínů z dopadajícího světla
  • smícháním dvou barev získáme barvu tmavší a smícháním všech barevných pigmentů dostanemetmavošedý odstín
  • pro popis odstínů subtraktivního prostoru se používá trojice barev pohlcujících RGB složky – azurová (C, cyan), purpurová (M, magenta) a žlutá (Y, yellow)
  • CMY barvový model nepracuje se světly, ale s pigmenty, inkousty, tonery, fóliemi a jinými způsoby přenosu barvy na potiskované médium
  • základními barvami jsou azurová, purpurová a žlutá
  • sekundárními barvami jsou červená, zelená a modrá
  • model CMY má problémy s černou barvou
  • v praxi nelze jednak vyrobit naprosto čisté pigmenty, jednak si černá vyžaduje soutisk všech barev naplno (300 % barvy)
  • proto se v praxi ke třem pestrým barvám (CMY) přidává ještě černý inkoust (K black)

Barevný prostor CMY

  • prostor lze zobrazit jako krychli, kde tělesová úhlopříčka představuje jasovou škálu (0,0,0) je bílá a (1,1,1 nebo 255,255,255) černá barva (obrácené RGB)

Barevné prostory RGB a CMY

  • barevné prostory RGB a CMY jsou podobné a lze je převádět: (C M Y) = (1 1 1) – ( R G B) nebo (R G B) = (1 1 1) – (C M Y)
  • nejsou však totožné

Nezávislé barevné prostory CIE

  • rozdílná zařízení mají rozdílný gamut, resp. rozsah barev
  • modely RGB, CMY, CMYK dávají rozdílné výsledky na různých monitorech či tiskárnách s různým gamutem
  • RGB, CMY, CMYK = barevné prostory závislé na zařízení
  • nevystihují též celý gamut lidského vidění a jsou závislé na použitých základních barvách (a barvivech)
  • jsou závislé i na subjektivních vlastnostech pozorovatele
  • 1931 založena CIE (Commission Internationale de l’Eclairage, též International Commission on Illumination, též Mezinárodní kolorimetrická komise) – definice barevných prostorů, normy měření, vlastnosti pozorovatele a osvětlení (např. D50 nebo D65)
  • CIE na základě kolorimetrie (věda o barvách) definovala barevné prostory nezávislé na zařízení a vlastnostech pozorovatele
  • barevný vjem je výsledek kombinace vlnových délek vyzařovaných zdrojem světla, vlnových délek odražených od objektu a způsobu, jak jsou rozloženy mezi tři druhy receptorů člověka
  • východiskem pro definici nezávislých barevných prostorů byly pokusy D. Wrighta a J. Guilda (1928-1931) s jevem nazývaným metamerizmus (skládání barev) = barevný vjem odpovídající určité vlnové délce světla se dá vyvolat kombinací několika světel o jiných vlnových délkách a rozdílných intenzitách – barvy s odlišným spektrálním složením jsou za určitých podmínek vnímány shodně
  • libovolná barva, kterou člověk vnímá, může být generována jako kombinace tří dobře zvolených světelných zdrojů (X, Y, Z)
  • metodou byla série pokusů s vyvoláním barevného vjemu metamerie u různých pozorovatelů (skupina 17 pozorovatelů – prokázalo se obdobné vnímání barev – 90% populace vnímá barvy shodně)
  • navozeny podmínky foveálního vidění (žlutá skvrna) – kruhový terčík o úhlové velikosti 2° nasvěcován napůl monochromatickými barvami po 5 nm
  • na základě závislosti intenzity barevných složek R, G, B (tristimulus values) na vlnové délce byly z průměrů působení vlnových délek sestrojeny funkce trichromatických členitelů RGB citlivosti oka standardního pozorovatele (colormatching functions) r(λ) , g(λ), b(λ)
  • následně provedena transformace na funkce trichromatických členitelů CIE 1931 – funkce standardního pozorovatele CIE 1931 x(λ ), y(λ), z(λ)

Nezávislý barevný prostor CIE XYZ

  • model hodnot trichromatických členitelů CIE 1931 x(λ), y(λ), z(λ) (Color Matching Functions for the Standard Colorimetric Observer) vedl k definici nezávislého barevného prostoru CIE XYZ
  • trichromatičtí členitelé CIE vyjadřují množství červeného, zeleného a modrého stimulu, které je potřeba k simulaci jakékoliv vlnové délky viditelného spektra
  • trichromatičtí členitelé CIE umožňují stanovit množství jednotlivých měrných světel X, Y, Z potřebných k simulaci dané barvy
  • každou barvu tak lze charakterizovat pomocí určitých hodnot tří měrných podnětů X, Y, Z
  • výsledné hodnoty měrných podnětů X, Y, Z se nazývají trichromatické složky

trichromaticke

 

Trichromatické složky jsou dány těmito vztahy

  • X, Y, Z = trichromatické složky
  • k = konstanta volena, aby hodnota Y = 100 pro absolutně bílé těleso
  • S(λ) = spektrální rozdělení intenzity světelného zdroje
  • R(λ) = spektrální odrazivost
  • x(λ), y(λ), z(λ) = trichromatičtí členitelé
  • trichromatické složky X, Y, Z definují polohu barvy v trojrozměrném kolorimetrickém prostoru CIE XYZ
  • prostorové zobrazení není praktické
  • pro geometrické znázornění barev se využívá rovinný řez = trojúhelník barev = diagram chromatičnosti

Chromatický diagram CIE Yxy 1931

  • chromatičnost se v prostoru CIE XYZ vyjadřuje trichromatickými souřadnicemi x, y, z nesoucí pouze informace o odstínu a sytosti
  • trichromatické souřadnice pro normálního pozorovatele x, y, z lze vypočítat z příslušných trichromatických složek X, Y, Z

rovnice

 

Platí, že x + y+ z = 1

  • trojrozměrný kolorimetrický prostor CIE XYZ lze převést na rovinné zobrazení = diagram chromatičnosti CIE xy, hodnotí-li se barvy pouze z hlediska odstínu a sytosti bez ohledu na jas
  • chromatičnost se v diagramu vyjadřuje dvěma trichromatickými souřadnicemi x a y (CIE xy nepoužívá z; z = 1 – x – y )

diagram

 

Chromatický diagram

  • po obvodu spektrální barvy
  • na spojnici nespektrální
  • na souřadnicích x=1/3, y=1/3 leží barva bílá (W)
  • všechny sytosti určité barvy jsou na spojnici bílého bodu a příslušného bodu na okraji
  • doplňková barva leží na opačné polopřímce
  • všechny barvy vzniklé smísením libovolných dvou leží na úsečce spojující ony dvě míšené barvy

Chromatický diagram CIE u’v‘ 1960

  • nevýhodou CIE Yxy 1931 bylo, že délka úsečky mezi dvěma barvami nemusí odpovídat vnímané změně
  • 1960 byl CIE Yxy nahrazen diagramem CIE u’v‘, též CIE Yu’v’‚ resp. CIE 1960
  • CIE Yu’v odstraňuje nerovnoměrnosti v rozdílech barev z diagramu CIE Yxy

diagram2

Chromatický diagram 2

Chromatický diagram CIE u’v‘ 1976

  •  další zlepšení ve směru podání rozdílů barev přináší chromatický diagram CIE u’v‘, resp. též CIE UCS nebo CIE Yu’v‘ 1976

diagram3

 

Chromatický diagram 3

Barevný model CIE LAB (L*a*b*)

  • standardní model CIE 1976 (L*a*b*) – CIE LAB zaveden 1976
  • osy modelu tvoří měrná světlost L* a dvě chromatické osy a* a b*
  • barva je definována trojicí hodnot: jasovou složkou (L=Luminance), polohou odstínu na červeno-zelené (R / G) ose a polohou odstínu na žluto-modré (Y / B) ose = +a* / -a* +b* / -b*
  • předchůdcem CIE LAB je model Hunter Lab vyvíjený od 1940 (Richard Hunter – Pantone) převod do CIE není pro veřejnost dostupný
  • osy modelu tvoří též měrná světlost L* a dvě chromatické osy a* a b* jako u CIE LAB
  • z chromatických souřadnic a* a b* prostoru CIE LAB lze vypočítat intuitivní veličiny odpovídající lidskému pojetí tvorby barev:
    • měrná čistota – sytost – chroma C*ab
    • měrný úhel barevného tónu – barevný tón – odstín – hue h°ab
  • prostřednictvím odstínu, sytosti a jasu je určen model CIE L*C*h°

Barevný model CIE LUV (L*u*v*)

  • standardní model CIE 1976 (L*u*v*) – CIE LUV zaveden 1976
  • osy modelu tvoří měrná světlost L* a dvě chromatické osy u* a v*
  • model je zcela analogický modelu CIE LAB

cie

Barevný model CIE LUV (L*u*v*)

  • L* Luminance (cd/m2) udává měrnou světlost
  • a* nebo u* udává polohu mezi R / G
  • b* nebo v* udává polohu mezi Y / B
  • neutrální oblast (černá, šedé a bílá)

Chromatický diagram CIE L*u*v*

  • je totožný s gamutem lidského vnímání!

Nezávislé prostory a ICC profily

  • jako nezávislý prostor je definován každý prostor, pro který můžeme nalézt převodní funkce tak, aby jeho každá barva měla unikátní obraz v prostoru CIE XYZ nebo CIE LAB
  • v otevřeném reprodukčním řetězci se zařízeními různých výrobců, s různým podáním barev a různými gamuty je nutný systém správy barev (Color Management System – CMS)
  • systém správy barev standardizuje a integruje jednotlivé prvky reprodukčního řetězce a kompenzuje barevné deformace
  • hlavními důvody užívání nezávislých prostorů je stav, kdy stejné RGB hodnoty generují na různých monitorech různé barvy, kdy různé tiskárny vytisknou jeden CMYK soubor rozdílně, nebo kdy je třeba zajistit, aby vytištěné barvy odpovídaly barvám na monitoru
  • systém správy barev tudíž zabezpečuje dva hlavní úkoly:
    • vzájemnou konverzi na daných vstupních a výstupních zařízeních závislých hodnot barvy
    • optimální převod barev mezi zařízeními s různým gamutem, např. ze skeneru s RGB do tiskárny CMYK
  • pro standardizaci systému správy barev bylo ustaveno v roce 1993 Mezinárodní konsorcium pro barvu (International Color Consortium) – ICC
  • parametry barevného prostoru každého zařízení jsou uloženy v jeho ICC profilu (soubory s příponou .icc nebo .icm)
  • ICC profil daného zařízení je algoritmus nebo převodní tabulka LUT (look up table), pro převod přístrojově závislých údajů (např. RGB) na barvy vyjádřené pomocí nezávislého prostoru (tzv. Profile Connection Space, PCS)
  • PCS = CIE XYZ nebo CIE LAB
  • ICC profil může být také přidán k obrazovému souboru (JPEG, TIFF, BMP) a může obsahovat i další data, např. gamma

ICC profily

  • ICC správa barev znamená, že pro dané zařízení je vytvořen ICC profil, popisující jeho chování při převodu barev mezi vlastním barevným a nezávislým barevným prostorem, popř. obráceně
  • konverze barevných údajů probíhá ve dvou krocích
    • v prvním kroku je provedena transformace přístrojově závislých údajů zařízení do nezávislého barevného prostoru CIE (PCS)
    • v druhém kroku se hodnoty vyjádřené v prostoru CIE transformují na přístrojově závislé hodnoty druhého zařízení

transTransformace barev

  • běžné profily – pro většinu zařízení lze získat ICC profil od výrobce, na www nebo programem pro správu barev
  • generické profily (druhové) – pro „typické“ zařízení či barevný prostor vytvářejí specializované firmy
  • normativní profily – např. pro ofsetový tisk dle dané normy
  • měřené profily – pro konkrétní zařízení (vytvářené pomocí testovacích obrazců, SW pro správu barev a popř. kalibrační sondy)

Barevný model CIE LCh (L*C*h°)

  • model CIE L*C*h° je intuitivní, neboť odpovídá přirozenému lidskému pojetí tvorby barev, tím navazuje na Munsellův popis
  • veličiny modelu CIE L*C*h° lze odvodit z chromatických souřadnic a* a b* nezávislého prostoru CIE LAB
    • jas vyjadřuje příměs bílé barvy (bílého světla) Hodnota L* (Lightness – Value – Brightness) udává jas
    • sytost udává příměs jiných spektrálních barev Hodnota C* (Chroma – Satutation) udává sytost barvy (vzdálenost od středu diagramu)
    • odstín určuje převládající spektrální barvu; hodnota h° (Hue) vyjadřuje odstín barvy úhlem 0 – 360° 0° červená, 60° žlutá, 120° zelená, 240° modrá, 300° fialová
  • model CIE L*C*h° je uváděn v grafických programech pod označením HSB

Barevný systém HSB (HSV)

  • model HSB (někdy též HSV) vyjadřuje barvy pomocí tří parametrů:
    • odstín (Hue) je udáván úhlem na kruhu barev v rozsahu 0-360°
    • sytost (Saturation) je udávána procentem v rozsahu 100-0 %
    • jas (Brightness – Value) je udáván procentem v rozsahu 0-100 %

hsb

 

Barevný prostor HSB (HSV)

Barevný model HLS

  • model HSV má dva základní nedostatky: přechod mezi černou a bílou není plynulý a změna barevného tónu také není plynulá
  • nedostatky HSV odstraňuje barevný model zavedený firmou Tektronix – HLS , který pracuje s parametry: Odstín (H, hue), světlost (L, lightness) a sytost (S, saturation)
  • model HLS i HSV, na rozdíl od RGB a CMY, umožňují měnit jeden parametr barvy, zatímco ostatní dva zůstanou zachovány (změna jednoho parametru neovlivnuje ostatní); tato možnost je důležitá pro počítačové grafiky a tiskaře

hsl

 

Barevné modely HSB a HSL

Munsellův sytém H V/C

  • v roce 1993 byla zavedena modifikace Munsellova kruhu, která se nazývá Munsell primary hue circle
  • akceptuje používání modelů RGB a CMY a zavádí 5 změn
  • mění se: BG – C, B – BC, PB – B, P – MB, RP – M
  • zůstávají barvy: R, YR, Y, GY, G
  • prostor je nepravidelný dle prakticky dosažitelné sytosti jednotlivých barev

Další psycho-fyzikální systémy

  • 1920 NCS – Natural Color Systém
  • 1917 Ostwald Systém (obdobný)
  • 1940 Hunter Lab systém založen na stejné logice jako CIE LAB (L*a*b*)
  • 1964 PCCS (Practical Color Co-ordinate Systém)

Ostatní barevné prostory

  • modely fyzikální
    • YUV (PAL), YIQ, (NTSC), YCBCR (SECAM, JPEG) s oddělenou jasovou složkou a dvěma složkami barvonosnými (pro užití na ČB i B přijímačích)
  • Gray scale pro práci černobílými daty (obvykle ve škále 0 =255)
    • složením kanálů RGB o stejné intenzitě lze získat bílou nebo různě šedou
    • barevný obraz ale prostým průměrováním složek převést nelze vzhledem k různé citlivosti oka na jednotlivé barvy
    • převod z RGB do Gray scale třeba provést postupným přepočtem jasu jednotlivých pixelů dle vzorce: I = 0,299 R + 0,587 G + 0,114 B

Základní barvy pro www

  • paleta bezpečných barev pro www – paleta 216 položek, které by měl mít k dispozici libovolný WWW klient v libovolném operačním systému, podporujícím 256 barev

Barevné vzorníky

  • vzorníky přímých barev – systémy pro výběr, určování a kontrolu barev užívané jako průmyslové standardy, např.:
    • CMYK – barvový standard pro kreativní oblast, přípravu tisku a tisk DTP (1100 přímých barev)
    • Pantone – Pantone Matching Systém – barvový standard v oblasti ofsetového tisku (řada subsystémů pro různé podklady)
    • RAL Design Systém – uznávaný standard nátěrových hmot (1688 přímých barev)

Přístroje pro měření barev

  • barevný denzitometr (colorimetr), kalibrační sonda – vzorek je osvětlen standardním zdrojem světla a intenzita odraženého světla se pak přes barevné filtry měří napětím na fotodiodách; na výstupu dodává souřadnice barvy v modelu CIE x, y a jas v cd/m2 nebo hodnoty CMYK
  • barevný spektrometr – spektrometr měří energii v jednotlivých částech viditelného spektra – ve stejných krocích (např. po 5 nm) postupně odečítá hodnoty celého viditelného spektra (380 – 760 nm) – takto získá cca 100 vzorků pro komplexní popis spektrálního složení barvy; následně jsou vypočteny souřadnice barvy v nezávislém CIE L*a*b* barevném prostoru